Nejdřív rozhodněte o třech věcech
Než se pustíte do otázek na seznamu, ujasněte si tři věci. Pomohou vám nebudovat celý kontinent, když se váš příběh odehrává v přístavu.
Za prvé rozsah: odehrává se příběh v domě, městě, zemi, nebo na planetě? Budujte svět právě v tomto měřítku, ne širším. Za druhé jednu zásadní odlišnost: co je na tomto světě podstatně jiné než u nás? Může jít o druh magie, politické uspořádání nebo změnu krajiny. Za třetí tlak: čeho je nedostatek, co je nebezpečné nebo zakázané? Právě na to váš děj narazí nejvíc.
Ledovec: vězte desetkrát víc, než ukážete
Přirovnání k ledovci, které se často spojuje s Hemingwayem, říká, že viditelná část nad hladinou tvoří jen zlomek toho, co ji drží. Jako orientační pravidlo mějte o svém světě zhruba desetkrát víc informací, než kolik jich uvedete v textu. Čtenář zbytek nikdy neuvidí, ale pozná ho podle jistoty, s jakou píšete: podrobnosti si neodporují a postavy berou některé věci jako samozřejmost.
Nebezpečné je myslet si, že musíte ukázat i všechno ostatní. Nemusíte. Když víte, jak se ve městě peče chleba, napíšete scénu s pekařem přesvědčivěji. Tři odstavce o pečení chleba ve druhé kapitole tomu nepomohou.
Patnáct otázek
Na každou odpovězte jednou nebo dvěma větami. Pokud se otázka vašeho příběhu netýká, napište „netýká se“ a pokračujte dál.
Nemusíte odpovídat popořadě ani všechno vyřešit ještě před začátkem psaní. Zkuste nejprve zodpovědět pět otázek, kterých se dotknou úvodní kapitoly, a ty pak napište. K seznamu se vraťte, až bude některá scéna potřebovat něco, o čem jste ještě nerozhodli. Užitečné jsou i otázky, na které zatím neznáte odpověď: zapište si je mezi otevřené otázky a vraťte se k nim později.
- Zeměpis: Jak vypadá krajina a počasí a jak ovlivňují všední den?
- Zeměpis: Kde končí mapa, kterou vaše postavy znají, a co si myslí, že leží za jejími okraji?
- Cestování: Jak dlouho trvá cesta mezi důležitými místy a jak se tam cestuje?
- Každodenní život: Co jí rodina v obyčejné úterý a odkud jídlo pochází?
- Každodenní život: Kdo s kým žije a kdo se stará o staré a nemocné?
- Peníze a práce: Čím se většina lidí živí a kdo dostává nejmenší plat?
- Peníze a práce: Co se považuje za peníze a kdo je ovládá?
- Víra: Co si lidé myslí, že se děje po smrti, a jak podle toho jednají?
- Víra: Co slaví a o čem odmítají mluvit?
- Zákony: Kdo pravidla vytváří a kdo na ně dohlíží? Co se stane člověku, který spáchá nejběžnější zločin?
- Jazyk: Který slang, jména nebo rčení by cizinci připadaly zvláštní?
- Technologie nebo magie: Co dokáže a jakou cenu si žádá v čase, penězích, zdraví nebo ztrátě někoho jiného?
- Technologie nebo magie: Kdo ji nesmí používat a co se stane, když selže?
- Historie: Co se stalo před sto lety, o čem se lidé dodnes přou?
- Zprávy: Jak se lidé dozvídají, co se děje jinde, a s jakým zpožděním?
Ukázkový příklad: ostrovní městečko
Vezměte si vymyšlené místo, ostrovní městečko Skerrow, a odpovězte na šest otázek.
Cestování: Jediný přívoz jezdí, když to dovolí příliv a odliv, takže v létě třikrát týdně a v zimě někdy vůbec. Kdo potřebuje odjet naléhavě, musí zaplatit rybáři, který si sám určí cenu. Ostrov tak působí odříznutě a máte důvod, proč vaše postava nemůže prostě utéct.
Jídlo: Téměř všichni jedí ryby, chaluhy nebo brambory. Čerstvá zelenina přijíždí přívozem, a je proto vzácná. Postava, která naservíruje salát, se předvádí.
Peníze a práce: Většina domácností pracuje v konzervárně, která část mzdy vyplácí formou kreditu v podnikovém obchodě. Hotovost je vzácná a člověk, který ji má, buď měl štěstí, nebo něco skrývá.
Víra: Obyvatelé ostrova věří, že utopení zůstávají rok a den poblíž břehu. Po tu dobu nechávají svítit lampu na přístavní zdi. Nikdo nepřizná, že tomu věří, a nikdo lampu nezhasne.
Zákony: Na ostrově není policejní stanice. Spory řeší správce přístavu a trestem bývá pokuta nebo vyhoštění nejbližším přívozem. Vyhnanství je to nejhorší, co se člověku může stát, a proto je to silná hrozba.
Technologie: Městečko získává elektřinu z jediného přílivového mlýna. Když příliv přijde pozdě, na hodinu zhasnou světla. Všichni vědí, kdo má doma svíčky a kdo ne.
Proměňte odpovědi v tlak na postavy
Seznam odpovědí má smysl jen tehdy, když některé z nich vaše postavy dostanou pod tlak. Po každé odpovědi se zeptejte, koho zneklidňuje. Takový člověk se může stát postavou a jeho nepohodlí scénou.
V Skerrow odpověď o cestování znamená, že každý, kdo potřebuje odjet, je závislý na rybáři. Odpověď o penězích zase znamená, že konzervárna ovládá většinu domácností. Spojte obě věci a hned máte problém pro příběh: zaměstnankyně, která dluží podnikovému obchodu, se musí dostat z ostrova ještě před příštím přívozem. Rybář přitom přesně ví, jak moc potřebuje odjet. Žádného padoucha jste vymýšlet nemuseli. Postaral se o to svět.
Pokud se nějaká odpověď nikoho nedotýká, může se hodit jako dokreslení prostředí, ale nemusíte jí věnovat víc času. Zaměřte se na ty, které někoho svírají.
Jak se vyhnout sáhodlouhému vysvětlování
K sáhodlouhému vysvětlování dochází, když autor přeruší příběh, aby čtenáři vyložil, jak svět funguje. Řešením je spojit každou informaci s postavou, která něco chce. Porovnejte dvě verze.
Vysvětlování: „V Skerrow jezdil přívoz jen při určitém přílivu, takže obyvatelé byli odříznutí a při naléhavé cestě záviseli na rybářích.“
Lépe: „Maren si v kabátu dvakrát přepočítala bankovky. Brannoch ji dnes v noci přeplaví, ale bude chtít víc než cenu lístku na přívoz. Až se začne dohadovat, příliv na ni čekat nebude.“
Druhá verze pravidlo nikdy nevysloví. Čtenář ho pochopí, protože Maren právě teď něco stojí. Použijte stejný postup: vložte do scény jednu novou informaci, nechte ji způsobit problém a ukažte, jak na něj postava reaguje. Věřte, že čtenáři si zbytek domyslí. Vysvětlení nechte pronést postavu, která s tím, jak věci fungují, nesouhlasí, a ukažte ho skrze konflikt.
Jak si odpovědi zapisovat
Uchovávejte vše v jednom dokumentu, rozděleném podle témat: zeměpis, každodenní život, peníze, víra, zákony, jazyk, technologie nebo magie a historie. Ke každému tématu napište odpověď jednou nebo dvěma větami a označte ji jako „v textu“ nebo „jen v mé hlavě“. Jakmile nějakou skutečnost uvedete v textu, slibujete tím něco čtenáři.
Přidejte tři krátké seznamy. Do prvního zapisujte vymyšlené výrazy a jejich pravopis. Druhý věnujte vzdálenostem, protože doby cestování se snadno rozcházejí. A ve třetím veďte záznam změn: když během psaní pracovní verze upravíte nějaké pravidlo, poznamenejte si, co se změnilo, a opravte i předchozí kapitoly.
Pokud váš svět přesahuje jednu knihu, použijte pro každou stejnou strukturu a u každé skutečnosti uveďte, ve které knize se objeví poprvé. Poznámky k příběhu v SagaFold mohou obsahovat místa a pravidla a odkazovat na pasáže, v nichž se objevují. Časová osa vám pomůže udržet pořádek v historii. Stejnou službu ale udělá i pečlivě vedený dokument.