Spisovatelská praxe

Jak revidovat první verzi rukopisu, aniž se v ní ztratíte

Napsali jste poslední řádek. Teď máte před sebou 90 000 slov a netušíte, kde začít s opravami. Revize působí jako neuchopitelný úkol, protože se snažíme napravit všechno najednou: díru v ději, kostrbatou větu i překlep během jediné práce. Pomůže postupovat v jednotlivých průchodech, začít největšími problémy a nebýt zároveň spisovatelem i editorem.

Jazyk

Nerevidujte, dokud ještě píšete první verzi

Když přepisujete první kapitolu ve chvíli, kdy jste u desáté, nejspíš vypilujete scénu, kterou později vyškrtnete, a ztratíte tempo potřebné k dokončení pracovní verze. Při psaní příběh objevujete. Při revizi mu dáváte tvar. Každá činnost vyžaduje něco jiného a jejich míchání obě zpomaluje.

Když si uprostřed psaní všimnete problému, zapište si ho jednou větou do souboru s poznámkami a pokračujte: „Kap. 3: Tess by už měla vědět o dopisu.“ Pokračujte v psaní tak, jako by změna už platila, a k dřívějším kapitolám se vraťte později. Tato poznámka stačí, abyste na nápad nezapomněli.

Nechte rukopis odpočinout a pak ho čtěte jako čtenář

Odložte pracovní verzi. Často se doporučuje počkat několik týdnů. Základní pravidlo zní: počkejte tak dlouho, abyste už nedokázali vlastní stránky odříkávat zpaměti. Mezitím začněte něco jiného, aby přestávka byla skutečným odpočinkem, a ne zdrojem obav.

Až se k rukopisu vrátíte, přečtěte ho celý v co nejmenším počtu sezení a změňte způsob, jakým ho vnímáte: vytiskněte ho, změňte písmo nebo ho čtěte v telefonu. Nic neupravujte. Na okraj si poznamenejte jen své reakce: tady se nudím, tady jsem se ztratil, tomu jsem neuvěřil. Sbíráte tak doklady o čtenářském zážitku. Čtenář se nezastavuje, aby opravil čárky.

Potom si na stránku zapište své dojmy jednoduchými slovy. O čem kniha je? Která scéna je nejlepší? Kde příběh ztratil tempo? Na jakou otázku jste chtěli znát odpověď, ale nedostali jste ji? Tyto poznámky vám ukážou, na co se zaměřit v prvním průchodu.

Postupujte od velkých problémů k malým

Opravujte problémy podle jejich rozsahu. Nemá smysl pilovat větu v kapitole, kterou později vyškrtnete. Většině autorů stačí čtyři průchody:

  • Stavba příběhu: Má příběh jasný tvar? Co chce hlavní postava, co jí v tom brání, neztrácí prostřední část tempo a odpovídá konec na otázku, kterou položil začátek?
  • Scény: Má každá scéna svůj účel a něco mění? Škrtejte, spojujte, přesouvejte nebo přidávejte scény, dokud si každá nezaslouží své místo.
  • Věty: Zaměřte se na věty, opakování, srozumitelnost, dialogy a rovnováhu mezi ukazováním a shrnutím.
  • Jazykové úpravy: Pravopis, interpunkce, jednotnost jmen a faktů i formátování.

Jak jednotlivé průchody vypadají v praxi

Při průchodu zaměřeném na stavbu příběhu neupravujete jednotlivé věty. Díváte se na celek a kladete si otázky: Dostojí příběh příslibu, který dal na začátku? Změní se hlavní postava? Jsou v něm scény, kde nejde o nic důležitého? Počítejte s přesouváním a mazáním větších částí. Je normální, že po tomto průchodu může rukopis vypadat hůř, než se začne zlepšovat. Odstraňujete podpůrné konstrukce.

Při průchodu zaměřeném na scény pracujete vždy s jednou scénou. U každé jednou větou popište, co chce postava, jejíž perspektivu sledujeme, co jí v tom brání a co je na konci jinak. Scéna, v níž se nic nezmění, je kandidátem na vyškrtnutí nebo spojení se sousední scénou.

Teprve při průchodu zaměřeném na věty čtěte pomalu. Vytiskněte si rukopis nebo ho čtěte nahlas. Hledejte opakující se slova, věty začínající stejně, pasáže, které jen vysvětlují, ačkoli by měly něco ukazovat, i dialogy, které by nikdo neřekl. Jazykové úpravy přicházejí na řadu jako poslední a právě s nimi vám může pomoci kontrola pravopisu.

Zpočátku si na každý průchod vyhraďte jedno sezení a pak plán upravte podle potřeby. Obecně platí, že je lepší dokončit jeden průchod celým rukopisem, než úplně dodělat první kapitolu a pak začít druhou. Jinak vypilujete kapitoly, které později změníte při práci na stavbě příběhu.

Zpětná osnova na konkrétním příkladu

Zpětná osnova vzniká z hotové pracovní verze. Ke každé scéně nebo kapitole napište dvě krátké poznámky: co se stane a co se změní. Potom rukopis odložte a přečtěte si jen seznam. Díky němu uvidíte stavbu příběhu, která se při čtení prózy snadno ztrácí.

Tady je příklad pro vymyšlený román, v němž Nell zdědí upadající trajektovou společnost. Kapitola 1: Nell přijíždí a dozvídá se, že jí strýc odkázal trajekt; banka chce splátku do 90 dnů. Kapitola 2: Seznamuje se s posádkou; první důstojník Tomas jí nedůvěřuje. Kapitola 3: Prohlíží účetní knihy a nachází pravidelné platby na jméno, které nepoznává. Kapitola 4: Večeře s Tomasovou rodinou; nic se nezmění. Kapitola 5: Stejné platby najde znovu v druhé účetní knize. Kapitola 6: Banka zkrátí lhůtu na 60 dnů. Kapitola 7: Tomas přizná, že to jméno zná; patří jeho bratrovi. Kapitola 8: Nell se rozhodne trajekt si nechat.

Při čtení seznamu vystoupí tři věci. Kapitola 4 nic nemění, takže ji buď vyškrtněte, nebo jí dejte smysl, třeba tím, že v ní naznačíte existenci bratra. Kapitoly 3 a 5 opakují stejný objev, proto je spojte. A odhalení v kapitole 7 přichází pozdě, takže rozhodnutí v kapitole 8 působí náhle. Řešení je ve stavbě příběhu: spojte kapitoly 3 a 5, přesuňte odhalení dříve a dejte kapitole 8 přesvědčivější důvod. Nic z toho by při úpravě jednotlivých vět nebylo zřejmé.

Veďte si seznam úprav

Každý problém, na který narazíte, si zapište na jedno místo jako úkol, který lze dokončit. Vágní poznámku jako „opravit prostřední část“ nikdy neodškrtnete. Dobrý záznam říká kde, co a v kterém průchodu upravit.

  • Stavba příběhu: Spojit kapitoly 3 a 5 do jedné scény s objevem.
  • Stavba příběhu: Přesunout Tomasovo přiznání do kapitoly 5.
  • Scéna: V kapitole 4 přidat bratra ke stolu, nebo kapitolu vyškrtnout.
  • Věty: V kapitole 2 znějí všechny Tomasovy promluvy jako Nelliny; dát mu kratší věty.
  • Jazykové úpravy: Zkontrolovat, zda se název trajektu píše všude stejně.

Kdy přestat

Revize nikdy nepůsobí jako dokončená, proto si předem stanovte, podle čeho poznáte, že je čas skončit. Blížíte se k cíli, když je seznam problémů se stavbou příběhu prázdný, změny už jen něco nahrazují místo toho, aby rukopis zlepšovaly, a přistihnete se, že vracíte větu, kterou jste minulý týden vyškrtnuli. Dalším znamením je, že čtenáři, kteří rukopis znají, vyjadřují vkus, nikoli zmatek. Pokud se tři lidé zarazí u stejného odstavce, opravte ho. Pokud se tři lidé neshodnou, zda se jim líbí, nechte ho být.

Po průchodech zaměřených na stavbu příběhu a scény, ale před závěrečnými jazykovými úpravami, dejte rukopis přečíst někomu dalšímu. Jeho pozornost neplýtvejte na překlepy, které jste mohli opravit sami. Jakmile dokončíte všechny průchody, přestaňte. Další pilování vět většinou přináší spíš úzkost než kvalitu.

Uchovejte si předchozí verzi

Mnoho autorů se bojí odvážně škrtat, protože nechtějí o nic přijít. Pomůže, když si před každou velkou změnou uložíte alternativní pracovní verzi: uložte současnou verzi pod jiným názvem a pak upravujte bez obav. Pokud se pokus nepovede, můžete se vrátit k předchozí verzi. Když se vydaří, o nic jste nepřišli. Platí to pro přesunutí kapitoly, změnu vypravěčské perspektivy i vyškrtnutí deseti tisíc slov.

SagaFold to umožňuje přímo: můžete si uchovávat alternativní pracovní verze kapitoly, porovnávat je a vybrat, kterou si ponecháte. Bezplatný je také export do prostého textu i zálohování souborů, takže kopii celého rukopisu můžete mít uloženou mimo prohlížeč.