Plánování románu

Srovnání typů stavby příběhu: pět podob jednoho příběhu

Každý průvodce stavbou příběhu zní přesvědčivě, když ho čtete samostatně, a jednotlivé přístupy se navíc neshodnou ani na tom, kde leží střed příběhu. Nejspravedlivější bude porovnat je tak, že stejný příběh vystavíte pěti způsoby. Níže jeden vymyšlený námět projde stavbou o třech dějstvích, hrdinovou cestou, přehledem klíčových momentů, Freytagovou pyramidou a kishotenketsu. Uvidíte tak, čeho si díky každému přístupu všimnete.

Jazyk

Námět, který přetvoříme

Ofelia Marshová řídí poslední pojízdnou knihovnu v jednom venkovském okrese. Okres jí seškrtal rozpočet a dal jí devadesát dní. Její trasa má čtyřicet zastávek, včetně hornického městečka, kde ji nikdy nevítali, a farmářského kluka, který si každý týden půjčuje tentýž atlas. Nemá peníze, náhradní dodávku ani spojence. Na konci bude trasa zachráněná, ztracená, nebo proměněná v něco jiného.

Každý z následujících přístupů popíšeme obecně. Berte je jako různé pohledy, které zviditelňují různé části příběhu, ne jako osnovy, jež musíte vyplnit.

Stavba o třech dějstvích

Stavba o třech dějstvích rozděluje příběh na začátek, prostřední část a konec. Prostřední část bývá zpravidla nejdelší a často zabírá zhruba polovinu knihy. První dějství představí postavu a problém a končí ve chvíli, kdy se problému už nelze vyhnout. Ve druhém dějství se pokusy stupňují a selhávají. Třetí dějství přináší závěrečný střet a jeho následky.

V Ofeliině příběhu první dějství ukazuje trasu a doručení oznámení s devadesátidenní lhůtou. Končí, když odmítne nabídku okresu na odstupné. Ve druhém dějství se jí nepovede sbírka, hornické městečko ji přijme chladně, objeví dopis zakládajícího mecenáše, který okresu slibuje trasu, pokud si o ni někdo řekne, a nakonec přijde o dodávku. Ve třetím dějství se za ní sjedou lidé ze zastávek z celého okresu s vlastními auty a regály. Ofelia pak odnese mecenášův dopis na zasedání okresní rady.

Pozor: druhé dějství má ve skutečnosti dvě poloviny, uprostřed kterých nastane zlom. Proto mnozí autoři raději uvažují o čtyřech částech. Názvy jsou jen pomůcka. Použijte takové členění, díky kterému poznáte, kde váš vlastní příběh ztrácí tempo.

Tato stavba je jednoduchá, a právě v tom spočívá její síla i omezení. Ukáže vám hlavní části, ale neřekne, co do nich patří.

Hrdinova cesta

Hrdinova cesta je vzorec, který mytologové a později i příběhoví poradci vysledovali v tradičních vyprávěních. Postava opustí svůj běžný svět, s pomocí druhých i přes odpor překonává zkoušky, čelí největšímu nebezpečí a vrací se proměněná. Autoři používají různé verze s různým počtem etap, proto berte jejich podrobnosti jako proměnlivé.

Ofelia začíná na své obvyklé trase. Oznámení z okresu je výzvou k cestě a Ofelia váhá, protože trasa je vším, co kdy znala. Do akce ji pošťouchne Gus, knihovník na penzi. Ofelia překročí hranice své trasy a vydá se do hornického údolí, kterému se dosud vyhýbala. Čelí skeptickému davu a nejhorší chvíle přijde, když se dodávka při brodění zaplaví a ona musí knihy donést pěšky. Do okresního města se vrací jako někdo, kdo dokáže za trasu promluvit.

Tento přístup má také své omezení. Vychází z příběhů o samotné postavě, která odchází z domova, takže se do něj hůř vejdou příběhy o setrvání na místě nebo o skupině, v níž dějovou proměnu nenese jediná postava. Ofeliin příběh funguje, protože zahrnuje odchod z její trasy, byť jen na chvíli.

Tento pohled se hodí pro příběhy o proměně. Vede vás k tomu, abyste si všimli, co se mění v Ofelii, spíš než toho, co se děje s rozpočtem.

Přehled klíčových momentů

Přehled klíčových momentů zachycuje důležité okamžiky příběhu a přiřazuje každému přibližné místo, obvykle v procentech z celkové délky. Existují verze pro filmové scénáře i romány a liší se názvy i počtem bodů; zpravidla jich bývá kolem dvanácti až patnácti. Společná myšlenka je, že některé události, například počáteční narušení běžného života, zlom uprostřed a chvíle největšího zoufalství, přicházejí v předvídatelných rozestupech.

U pracovní verze o 80,000 slovech by to u Ofelie mohlo vypadat takto: oznámení kolem 8,000 slov, první neúspěšný pokus zhruba u 20,000 slov, mecenášův dopis jako střed příběhu kolem 40,000 slov, ztráta dodávky asi u 60,000 slov a zasedání okresní rady přibližně od 70,000 slov. Jde o zvyklosti, ne o pravidla.

Neberte čísla jako termín. V tichém románu může největší zlom přijít pozdě, zatímco thriller může běžný život narušit už na první stránce. Pokud příběh záměrně vybočí ze vzorce a čte se dobře, nehodí se vzorec pro vaši knihu, nikoli vaše kniha pro vzorec.

Přehled klíčových momentů se nejlépe hodí k odhalení problémů. Když se střed příběhu objeví už po 25 procentech, všimnete si, že pak děj ztrácí tah, a můžete se ptát proč.

Freytagova pyramida

Německý spisovatel a kritik 19. století Gustav Freytag popsal stavbu klasického dramatu jako pyramidu. Má pět částí: expozici, stoupající děj, vyvrcholení, klesající děj a rozuzlení. Vyvrcholení leží uprostřed; příběh k němu stoupá a pak zase klesá.

V Ofeliině příběhu zahrnuje expozice trasu a oznámení. Stoupající děj tvoří neúspěšné pokusy až po objevení mecenášova dopisu. Vyvrcholením je zaplavený brod, kde se Ofelia rozhodne knihy odnést, místo aby zastávku vynechala. Klesající děj zachycuje následky a reakce okresu i lidí ze zastávek. Rozuzlením je trasa v nové podobě.

Tato stavba se hodí pro příběhy, v nichž rozhodující čin přijde uprostřed knihy a zbytek tvoří jeho následky. Po vyvrcholení zbývá dlouhá část, což působí přirozeně v tragédii a zvláštně v thrilleru.

Čtyřdílná stavba kishotenketsu

Kishotenketsu je čtyřdílná stavba spojovaná s klasickou čínskou a japonskou poezií, která se široce používá ve východoasijském vyprávění. Části se obvykle shrnují jako úvod, rozvinutí, zvrat a propojení. Její historie i přesný význam jsou předmětem debat, proto ji berte jako způsob, jak se na příběh dívat, ne jako prastarý návod.

Odlišuje ji to, že k pohánění děje nepotřebuje protichůdné strany. Zvrat je nečekaný vývoj, který dává předchozím událostem nový význam, a závěrečná část vše propojí.

Ofeliin úvod představuje trasu a její pravidelné zákazníky. Rozvinutí prohlubuje několik zastávek: nedůvěřivý čtenářský kroužek v hornickém městečku, Guse, farmářského kluka a atlas. Zvrat přichází na poslední zastávce, když jí kluk podá průkazku do knihovny starou několik desetiletí. Je podepsaná Ofeliinou matkou, která trasu řídila jako první. V závěru Ofelia pokračuje v jízdě, tentokrát už chápe proč. Omezení rozpočtu zůstává v pozadí a příběh pohání odhalení, ne zápas.

Jak si vybrat

Vyberte si pohled, který odpovídá tomu, z čeho se váš příběh skládá, a pak si volbu ověřte: napište námět jako osnovu o pěti větách podle této stavby.

  • Pokud váš příběh pohání cíl a protivník, začněte stavbou o třech dějstvích nebo přehledem klíčových momentů.
  • Pokud vypráví o člověku, kterého zkouška promění, zkuste hrdinovu cestu.
  • Pokud největší událost přichází uprostřed knihy a důležité jsou její následky, zkuste Freytagovu pyramidu.
  • Pokud se příběh točí kolem odhalení nebo změny pohledu místo střetu, zkuste kishotenketsu.
  • Můžete je kombinovat. Stavba o třech dějstvích se zvratem ve stylu kishotenketsu uprostřed je zcela použitelná.

Co stavba příběhu dokáže a co ne

Stavba popisuje příběhy, které už fungují. Analytici zkoumali vyprávění, jež si udržela pozornost publika, a všimli si v nich opakujících se vzorců. Nikdo neprokázal, že dodržování vzorce samo o sobě vytvoří dobrý příběh. Dva romány mohou obsahovat všechny očekávané okamžiky, a přesto bude jeden nudný. Tyto okamžiky tvoří kostru, ale zajímavost spočívá v konkrétních lidech, konkrétních rozhodnutích a konkrétních větách.

Pozor také na opačný zlozvyk: vyplňování tabulky. Vymyslíte-li scénu jen proto, že podle přehledu už má přijít chvíle největšího zoufalství, nejspíš napíšete scénu, která bude působit vykonstruovaně. Zeptejte se, co příběh v danou chvíli potřebuje, a přehled použijte až potom ke kontrole, zda jste se vzorci přibližně drželi.

Používejte stavbu k odhalování problémů, ne k vynášení soudů. Když pracovní verze ztrácí tah, zeptejte se, která část je slabá. Když nevíte, jak má scéna vyznít, napište ji dvěma způsoby. V SagaFold si můžete uchovat alternativní pracovní verze a vybrat mezi nimi. Je to praktický způsob, jak vyzkoušet dvě podoby středu příběhu.